Ke konci prázdnin proběhla médii zpráva, že se ministerstvo školství chystá zřídit jakési centrum občanského vzdělávání s pracovním názvem Dům demokracie. Obvykle jakékoliv snahy o zlepšení výuky k občanství vítám, v tomto případě se však bojím, že zřízení další z mnoha státních institucí by se mohlo minout účinkem.
Většina z nás jistě postřehla, že nedávno proběhly na středních školách v České republice volby nanečisto. Volilo se podobně jako ve skutečnosti: studenti sestavili volební komise a připravili volební místnosti s urnou a plentou, za níž voliči zastrkávali na volebních Iístcích jednotlivé politické strany, hnutí nebo koalice, které kandidují v reálných krajských volbách. Možnost volit měli žáci starší 15 let. Hezkou ukázku výuky demokracie v praxi kazí malá kaňka. Ve skutečnosti se do ní zapojila jen asi třetina gymnázii, šestina středních odborných škol a především jen asi pět procent učňovských škol! Nejsou pravě tam mladí lidé, které je třeba v tomto ohledu vést a vychovávat?
Demokracii se nám totiž v naší zemi podaří udržet a obhájit jen tehdy, budou-Ii si jí vážit všichni, a především celá dospívající generace. Proto je důležité, aby se o ni žáci a studenti nejen na všech typech škol učili, ale aby ji také žili. Hodiny občanské výuky, hlavně ty nekvalitně a neodborně vedené, nestačí. Občanské vzdělávaní na mnoha školách, zvláště pak středních odborných a učňovských, dnes probíhá tak, že nejméně vytíženy učitel jednou týdně předčítá z učebnice základu společenských věd. O dalších aktivitách podporujících aktivní občanský přístup ke společnosti, v níž žijeme, si mohou žáci nechat zdát.
Hodnoty, na kterých naše demokracie stojí, je však třeba připomínat, vysvětlovat, obhajovat zasvěceně a neustále. Zvláště v současné době, kdy je část spolčenosti ovládána strachem z příchodu cizí kultury, kdy je část mediálního prostoru ovládána ruskou propagandou, a kdy na našem Hradě vládne chvíli Rusko, chvíli Čína ... S mladými lidmi je třeba o těchto věcech diskutovat, učit je kriticky hodnotit informace, které se na ně hrnou ze všech stran, podporovat zajímavé projekty a k demokratickým postojům je tak prakticky vést. Sami pak možná přijdou na to, proč jsou svobodné volby skvělé, a že nejlépe se jim i jejich dětem bude žit v demokratickém státě.
A právě proto je nutné spíše než postavit Dům demokracie mít jasnou představu, kam a jak chceme naše žáky vést a jaký jim ve školách dát prostor. A také je třeba mít skvělé, dobře ohodnocené učitele, kteří je povedou. Jinak se může stát, že nám sice zůstane dům, ale bez demokracie.
Za sebe k tomu připojuji toto: Lenost jež provází hledání nejsnazší životní cesty, při neuvědomování si důsledků svého konání, je tím neblahým avšak častým výsledkem, který člověku ani jeho okolí nepřináší nic hodnotného. Nekomplikované, zdálo by se příjemné žití přináší pouze krátkozraké uspokojení, které však nelze prohlédnout právě především v důsledku tohoto přístupu. Nadto je nadmíru smutné sledovat, jak z toho druzí dokáží okázale těžit... :-(
