Termín byl od pátku 1. do úterý 5. srpna a cílovou oblastí byla střední Šumava. Ještě zbývá dodat, že zařizování ubytování a výhledově programu se letos ujal Radim. Nevím, jestli to bylo atraktivitou destinace či jen tak, ale účast od prvního dne byla vskutku hojná – na kolech před šestou ráno nás do Skalice dorazilo 12. Večer ještě Pavel K. přijel autem (zaplať pánbů). Takže se dostávám ke složení hlavní skupiny – Martin J., Ondra K., Jiří, Martin, Radim a Zdeněk K., Laďa O., Roman O., Honza Z., Milan Ž. a nakonec dva nováčci Tomáš T., Pavel T. Kratší účast zvažovali ještě další, ale nepřijel už nikdo.
Komplikace nastaly hned při přestupu v Brně do rychlíku, kde jsem to s bohorovností akce přehnal hned zkraje a za beznásledkové odlehčení od báglu v první etapě jsem mohl poděkovat solidnosti ČD a odpolednímu odjezdu Pavla autem (Tímto tak činím podruhé). Teď už konečně k vlastnímu dění:
DEN 1. - pá 1.8.: Zbraslavec- Skalice n/S, dál vlakem a Strakonice – Vimperk
Už přesně nevím, přes co všechno jsme jeli, jen vím jistě, že to nemusely být Hoštice, což jsem tvrdil už ve vlaku, na rozdíl od několika ostatních. Takže se přes ně jelo. Nutno dodat, že přece jen jedna věc mi tam utkvěla v paměti, spíš bych neřekl, že to bylo tím letošním výročím, ale kdo ví. Každopádně uprostřed nevelké návsi mají hezky obrostlý památník obětem světové války, na kterém je 30 jmen (pro srovnání - u nás 17). Další zastávka byla ve Volyni, to už bylo jiné kafe, nehledě na dobrou polévku ve dvoře jedné restaurace. Pak už si jen pamatuji, že před cílovým městem jsme vyjeli do pořádného kopce a následoval několikakilometrový sjezd ke státní silnici, po které jsme za pár kiláků dojeli do Vimperka. Aspoň že po státních jsme toho moc nenajeli (z fotek jsem rozluštil jen kousek trasy - po startu jsme jeli přes obec Kapsova Lhota, pak ty Hoštice, že, a za Volyní po cyklostezce č. 121), což celkem značí o dobře zvolené trase. Méně se to dá na první pohled napsat o výběru kempu, poněvadž na závěr nás čekal dvoukilometrový výšlap na Hájnou Horu (r.=rozcestník byl kousek pod kempem ve výšce 795 m.n.m.), tam byl kemp stejného názvu. Bylo to drsný, ale vyjet se to dalo, aspoň dvěma z nás se to povedlo (mně samozřejmě bez báglu). Večeře nevím, jestli byla až tak dobrá, ale tuze chutnala. A večer byl kytarový v kempové hospodě. Statistika 1. etapy (jak jsem ji já naměřil):
DIST 52,64; RIDT 3:33:40; AVGS 15,50; MAXS 57,7; TOT-ODO 53.
DEN 2. - so 2.8.: Vimperk (Hájná Hora) – Kvilda a zpět
Tady mohu poskytnout přesnější popis trasy, protože bylo co fotit. Vyjeli jsme z kempu a kupodivu to šlo ještě kousek nahoru. Za 3,5km po modré turistické jsme míjeli r. Pod chválovnou (796), následoval sjezd a přejezd státní silnice, po okresce výšlap (ne nadarmo upozorňuji, že tohle slovo má dva významy) na Lipku, zde první občerstvení. Pak už to šlo rychle, dál ještě samozřejmě nahoru - rozcestník Švajglova Lada (1033) – r. Nový svět (920) odtud 2km do Borové Lady, zde druhá občerstvovací přestávka. Následovalo (pro mě) opravdu příjemné asi 8 km dlouhé stoupání na Kvildu (1065), kde jsme si dali oběd. Pak ještě chvíli po silnici, z ní jsme odbočili u r. U Daniela (1050), dál jsme jeli po modré turistiské trase a následovaly r. Zlatá studna (1100), U mezilesní slatě (1095), Na hřebenovce (1141) a Pláně (parkoviště u Nové Hutě, 1078). Dál jsme absolvovali vydatný sjezd po státní silnici do Vimperka, přejeli přes město a opět vystoupali stejně jako o den dřív do kempu. Pro většinu stejně jako pro mě to doufám už bylo podruhé příjemnější, i když hned zkraje jsem chvíli zvažoval, jestli sesednout a šlapat po svých;-). Večer proběhl podobně jako ten předchozí, jen ty tequily atd. byly navíc.
DIST 51,08; RIDT 3:09:44; AVGS 16,79; MAXS 64,0; TOTO 104.
DEN 3. - ne 3.8.: Vimperk (Hájná Hora) Vimperk, dál autobusem a Kvilda - Annín
Snad jen krátké zhodnocení kempu: nakonec byl fajn i ten výjezd nahoru, stejně jako všechno ostatní. Kola nám odvezl majitel cykloservisu, jehož služby využili Joní se Zdenkem o den dříve, část osob jela autobusem. Na Kvildě jsme byli před dvanáctou a obloha se zcela podle předpovědi nehezky mračila (asi nejvíc proto jsme zvolili tuto variantu dopravy). Dali jsme si polévku a po výměně jedné duše jsme pokračovali dál. Trasa vedla po silnici přes Filipovu huť (1168), Modravu, kterou jsme jen projeli a jeli dál dolů podél Otavy. Obědová zastávka byla v Srní. Následovala krátká terénní zkratka po turistické pro vyvolené, zastávka v Čenkově pile, průjezd Rejštejnem, zde nás zastihl jediný drobný deštík, jinak by ani nestál za řeč. Pak Radešov (560) a cíl Annín, konkrétně kemp Annín I (520), jinak asi 9 km před Sušicí. V kempu se hospoda zavírala už v deset, tak naše poslední objednávka tomu odpovídala. Nakonec to i pro mě dobře dopadlo, víc to nebudu rozvádět. Jediné co mě z dneška zpětně mrzí, že jsme projeli všechno a nic. Do čehož tak nějak zapadl i další den.
DIST 35,24; RIDT 1:43:39; AVGS 21,85; MAXS 62,3; TOTO 139.
DEN 4. - po 4.8.: Annín – Sušice, po vodě do Horažďovic a Sušice -Annín
Ráno se opět nikam nespěchalo, na programu byla Otava. Plulo se od půjčovny v Sušici (ř.km 89,6) do Horažďovic (ř.km 72,6), celkem tedy asi 17 km, což jsme zvládli za odpoledne. A krom toho, že celkem svižně, tak i bez větších problémů. Mezi které se neřadilo ani to, když jsem podruhé v životě zjistil, že i sambu lze převrátit. Po návratu do Sušice se jelo prakticky hned zátky do kempu. Poslední večer byl poklidný, spát se šlo před dvanáctou. Dnešní cykloměření výjimečně dodal Tomáš.
DIST 23,90; RIDT 1:19:32; AVGS 18,02; MAXS 38,3; TOTO 163.
DEN 5. - út 5.8.: Annín – Horažďovice Předměstí, dál vlakem a Skalice – domů
Co říct o kempu? Snad jen, že jídlo měli slušný, na obsluze by se dalo určitě zapracovat, ale já si stěžovat nemám na co, spíš naopak. Odjezd v šest ráno byl kupodivu zcela hladký. Horší bylo, že asi půlku trasy ze Sušice nás náš vůdce vedl po státní, což bylo prý na něčí přání. Radši jsem se neptal a na nejbližší odbočce, když už bylo celkem jasné, že času máme dostatek, jsem u Žichovic inicioval změnu trasy k cyklotrase č. 312 – tak nějak vedoucí podél Otavy. Po počátečním techničtějším úseku mezi blátem a kalužemi, už byla cesta až do Horažďovic (most-420 m.n.m.) velmi příjemná, závěrečná část po silnici dokonce se dvěma vrchařskými prémiemi, bohužel pro mě nejnižší kategorie, kdy bodoval pouze vítěz. V Horažďovicích jsme nakoupili zásoby na cestu vlakem a dojeli zbylé asi tři kilometry do Předměstí. Na nádraží jsme byli asi 20 min. před odjezdem rychlíku. Celá cesta i z Brna proběhla hladce i bez místenek pro kola. Doma jsme byli před čtvrtou. Možná méně spokojení než unavení. Každopádně návrat do reality všedního dne se mi nedaří zvládnout, nepočítaje v to pracovní proces - pochopitelně, ještě po třech dnech, nehledě na chybějící prachyJ. Účastníkům dík a zase za dlouho – dalšímu výjezdu zdar!
DIST 42,14; RIDT 2:14:19; AVGS 19,37; MAXS 48,0; TOTO 205.
A ještě krátký návrat k našemu cyklo-putování v roce 2013 si můžete dopřát zde.
Náhledy fotografií ze složky kola 2014 Šumava
