Jdi na obsah Jdi na menu
 


Letošní ročník byl vůbec první z převážné části zahraniční tour – vedenou podél Dunaje v Rakousku! Organizace se ujal, stejně jako výběr trasy provedl Pavel K., ohlášená podpora Ladi O. doznala na místě spíše materiální podoby a několika nabídek možností navštívit projížděné vinařské oblasti, které se však na (ne)štěstí neuskutečnily. Nevím, jestli mezi účastníky v otázce očekávání převažovalo víc nadšení než obavy, ale určitě nijak fatální to jistě nebylo. Jak se ukázalo, příprava byla u všech poměrně pečlivá, a nezaskočily nás ani jiné nepředvídatelné těžkosti - pouze jeden defekt, počasí bylo zcela dle očekávání – slunečno, takže vedro, s pouze asi čtyřmi drobnými přeháňkami, z nichž byly tři v době jízdy, tak snad jedinou komplikaci přinesl odjezd vlakem z Vídně, ale krom trochu času navíc a ani ne tolika peněz, to vlastně ani nestojí za řeč – snad jen si mohl člověk odnést poučení, jak příště přistoupit k boji s našimi drahami;-).

 
DEN 1. čtvrtek 2.8.
V plném složení výpravy čítající 11 osob jsme v šest ráno vyrazili na vlak do Skalice. Cestovali jsme spěšňákem do Brna a následně rychlíkem do Budějovic. Zde po asi hodinové svačinové pauze jsme po posledním přestupu dojeli do Kaplic. Odtud vedeni vedoucím výpravy resp. jeho navigací v telefonu jsme vyrazivši asi ve čtvrt na tři projeli či zdolali několik obydlených sídel i pustých kopců – namátkou postupně vedla trasa pod vrchem Poluška (dle GPS 890 m.n.m.), v Rožmitále na Šumavě jsme se octli ve výšce 616 m, abychom vzápětí ještě vystoupali na nějakých 697 m, až teprve poté následoval čas na větší jídlo. To bylo zase o dost níže v Rožmberku nad Vltavou asi 2 km před dojezdem do kempu. Ze tří možností jsme vybrali téměř opuštěný zřejmě nedávno zřízený kemp U Indiána, i když podobnou obsazenost vykazovaly i ty ostatní dva v okolí, nakonec ochotná místní obsluha kiosku nám nedovolila litovat této volby, stejně jako točený plzeňký, ač do plastu.
Rekapitulace 1. etapy: Zbraslavec – Skalice, Kaplice-nádraží – Rožmberk, kemp U Indiána, DIST 39,10 km, RIDT 2:38:22, AVGS 15,0 km/h, TOTO 39.
 
DEN 2. pátek 3.8.
Ranní odjezd se nám po prvním sbalení stanů a vydatné snídani podařil až pět minut před desátou. Hned zkraje po zdolání ostrého stoupání (z 524 na 655 m.n.m.) jsme nakoupili v Horním Dvořišti poslední potraviny za naše a pokračovali do Rakous. Tamní horský terén nám připravil další stoupání do asi 724 m, poté sjezd na 608 a opět postupný výšlap na nějakých 781 m, pak už se ale jelo jen dolů až do cílových asi 248 m.n.m. Výrazně až za hranicemi mě celkem udivily čerstvě zelené udržovaně vypadající louky na stráních v širém dohledu. Zdá se, že tam prší o dost častěji než ve vnitrozemí, o čemž jsme se nakonec mohli sami později přesvědčit, když nás zastihly krátce po sobě dvě dešťové přeháňky. Po cyklotrasách R5 Mühlviertlerweg, R28 Gusenthalweg jsme projeli obce jako Stiftung, Reichenthal (zde jsme okusili první rakouský Bier), Schenkenfelden, Reichenau im Mühlkreis, Gallneukirchen, Sankt Georgen an den Gusen, na jehož okraji jsme poprvé zahlédli Dunaj, po jeho překonání (po mostě) jsme to měli už jen kousek do kempu u jezera Au-See. Je tam celkem vyhledávané letní turistické středisko jen pár kiláků východně od Lince. Ten ač původně v itineráři dnešní trasy byl, tak se jej s výhledem na příjemnější trasu a konstatováním, že jde o „průmyslové město pouze s pěkným náměstím“(jinak populací třetí největší město Rakouska) odtud podařilo bez námitek (jelikož jsem viděl jasnou shodu, tak jsem se o ně ani nepokusil) vypustit. Večer jsme v plné míře pocítili cenovou hladinu místních stravovacích služeb, tedy přesněji jejich asi nejnižší patro, s cenami za pivo blížícími se 4 a bufetovými jídly mezi 8-10 . Doplním snad ještě, že ubytování v kempu bylo 6 za osobu a 4 za stan. Krom koupání jsme se večer tak nějak bavili u piva a vína, jelikož k tomu málu, co vezli Martin a Pavel v petflaškách, zakoupil ještě Laďa tuším dvě lahvinky červeného.
Rekapitulace 2. etapy: Rožmberk, U Indiána – Ausee, DIST 70,63 km, RIDT 4:07:35, AVGS 17,0 km/h, TOTO 110.
 
DEN 3. sobota 4.8.
Ráno kolem tři čtvrtě na deset jsme opět po snídani převážně v podobě hemenexu (za 5 €) vyrazili za jasného počasí na letošní nejdelší etapu. Po lehké debatě vyústěné v hlasování o zařazení resp. vypuštění návštěvy muzea Mauthausenského koncentračního tábora, nacházejícího asi 1,5 km od cyklotrasy R1, na níž jsme hned zrána najeli, jsme po 10,5 km a vystoupání asi 90 výškových metrů (byl to nejvyšší bod dnešní etapy - 339 m.n.m.) zastavili u této památky obětí nacismu. Zběžná prohlídka tábora nám trvala snad hodinu, což pro některé bylo více, než chtěli, pro jiné naopak, ale v parném poledním čase nebylo stání vlastně o cokoli, proto jsme se radši spokojili s pokračováním dále na kole. Ještě než jsme začali s polykáním hutné dávky dnešních plánovaných kilometrů, tak jsme o chvíli dál provedli nákup potravin v supermarketu, což bylo přece jen významné cenové přiblížení se naší domovině. Po občerstvení jsme mohli konečně uhánět po severním břehu Dunaje dále. Už jen skromnou obědovou zastávku jsme učinili v Gasthofu před obcí Dornau asi po dnešním 43. km. Následně poté se nám začaly nabízet impozantní pohledy na říční masu kombinovanou s přilehlými hřebeny kopců. To vydrželo až do konce dne. Poslední zastávku na pivo jsme dali v Metzlingu asi na 76. km. O pár km dál jsme na dohled cílového Melku přejeli na druhou stranu Dunaje a v cíli nás ani nijak netrápilo jen těsně nedovršených 100 km délky dnešní trasy, naopak jsme s radostí uvítali kemp na samém okraji města. Po mikrokoupeli v protiproudu Dunaje jsme část večera strávili v hospodě, zde jsem si ustavil svůj osobní rakouský rekord na třech pivech, později večer jsme na lavce vedle kempu dopili všechny tekutiny, co kdo sebou ještě vláčel. Popravdě moc toho nebylo, tak se šlo spát jako předchozí večery v rozumném stavu;-).
Rekapitulace3. etapy: Ausee – Melk, DIST 98,68 km, RIDT 4:53:40, AVGS 20,0 km/h, TOTO 209.
 
DEN 4. neděle 5.8.
Stáje rutinnější ranní balení i snídaně v hospodě nám dovolily vyjet už v půl desáté. Pokračovali jsme nadále po dunajské cyklostezce R1 (EV 6) po pravém jižním břehu, opět za jasného slunečného, přesto alespoň pro mě poměrně snesitelného počasí. Rychle jsme na 8. km překonali dnešní nejvyšší bod etapy 245 m.n.m. (výšlapem ze 189 m), dále už následovala prakticky jen rovina. Po obou březích se stále vypínaly kopce, nyní už hustě osázené vinicemi. První dnešní zastávku, nepočítaje v to kraťoučké ranní zastavení v historickém centru Melku, jsme udělali asi po 18. km, kde se k občerstvení zkusilo i víno, snad místní, větší úspěch však mělo i tady pivo, i mě jedno zlákalo. Obědová přestávka přišla jaksi v potaz až pár kilometrů za Mautern an der Donau, kde bylo dostatek otevřených hospod, dále v o něco menším Paltu se ovšem nic podobného nekonalo, také do přímo za řekou ležícího Kremsu nás nikdo nevedl, takže jsme zastavili až u kiosků přímo u stezky o pěkný kus cesty dále. Nějakých deset kiláků před cílem následovala ještě jedna zastávka, asi proto, že jsme měli dobrý čas. Do Tullnu jsme dorazili kolem páté hodiny. Po rychlém ubytování, tj. vybalení, jsme přistoupili k podobně strohému opláchnutí v nedalekém koupacím jezírku, po němž se většina vrhla s veškerou energií do utrácení zbylých Eur. Hospoda v kempu byla zdá se slušná, jelikož navečer přeplněná, ale pít se dalo i venku, takže pro nás tam nebylo problém vydržet až do zavíračky v 22:30 Uhr. S vidinou brzkého zítřejšího odjezdu, či že už nebylo co pít, se šlo vespolek poslední večer spát asi vůbec nejdříve z celého výletu.
Rekapitulace4. etapy: Melk – Tulln, DIST 87,58 km, RIDT 4:37:54, AVGS 19,0 km/h, TOTO 296.
 
DEN 5. pondělí 9.8.
Tentokrát byla snídaně bez hospody, čili bez piva. Vstříc Vídni, už bez Ladě O., který čekal v kempu na vyzvednutí, aby si dovolenou na kolech ještě o něco prodloužil, jsme vyrazili v plánovaných 7:30, já tedy o dvě minuty později, abych byl přesný, ostatní zas byli přesní v odjezdu. Navíc byli i rychlí, takže mi po chvíli zmizeli z dohledu, ale po čase jejich neklid zdá se vyprchal a s vědomím, že času je nazbyt jsme později už jeli volnějším tempem pohromadě. O výškovém profilu této etapy nemá cenu mluvit skoro vůbec, nejvyšší bod byl v samém cíli před Hauptbahnhofem ve výšce 221 m.n.m. Do Vídně jsme dojeli s dostatečným předstihem, za pomoci Pavlovy navigace úspěšně projeli centrem k nádraží, kde jsme byli celou hodinu před odjezdem vlaku, jenž měl být v 11:10. Tam se však vyskytly, resp. se přišlo na to, že s umístěním kol do vlaku budou, komplikace. Rezervace na kola se už den dopředu nedaly udělat, a že měl celý vlak oficiálně přepravní kapacitu 6 kol, jsme zjistili až nyní po telefonátu s našimi dráhami, jelikož u prodeje lístků hovor na toto téma jaksi vázl zcela, alespoň tak jsem to z vysvětlení Pavla a Milana pochopil. Po různých nápadech, jak situaci řešit, aniž je zde budu zmiňovat, se nakonec shodou různých okolností podařilo na poslední chvíli do vlaku přece jen dostat devět kol a osm lidí, zbytku se jednoduše zavřeli dveře před nosem a zůstali sledovat na peróně odjíždějící vlak. Naštěstí jsem tam zůstal s Milanem a hlavně všemi jeho věcmi, takže jsme si koupili, nutno říci, že u konkurence státních drah, o dost levnější jízdenky, i jedno kolo se vešlo, a po krátké procházce v okolí nádraží jsme asi o čtyři hodiny později vyrazili také na Brno. Kluci už mezitím dojížděli domů, někteří na kole z Brna, jiní (prý všichni Martinové) od vlaku až ze Skalice. Tam na mě čekalo i moje kolo, takže jsme je s Milanem po několika hodinách následovali, doma jsem byl téměř přesně v šest. Byla to slušná přepravní anabáze, ovšem při pomyšlení, jak snadno to mohlo dopadnout o mnoho hůř, to bylo zlatý!
Rekapitulace 5. etapy: Tulln – Wien, Skalice n. S. – Zbraslavec, DIST 49,76 km, RIDT 4:44:40, AVGS 18,5 km/h, TOTO 346.
 
Pro úplnost přehled letošních účastníků:
1) Jonáš Martin, 2) Křepela Jiří, 3) Křepela Luboš, 4) Křepela Martin, 5)Křepela Pavel, 6)Křepela Radim, 7) Křepela Zdeněk, 8) Odehnal Martin, 9) Odehnal Vladimír, 10) Švancara Vladimír, 11) Žáček Milan.
 
Zásluhy tedy byly vyjmenovány, hana neopomenuta zmínit (snad ani jedno není na škodu, důležité je si to jako vždy správně přebrat), zážitků mnoho, přestože tentokrát bylo přehršel především těch, řeknu-li materiálních, i když kdo chtěl, mohl se alespoň procvičit v jazycích a v komunikaci s cizincem vůbec, myslím, že nejen mě toto, ač zpočátku nešlo, tak postupně čím dál víc bavilo.   
Nejen pro nás účastníky, zopakuji několik zásadních slovíček: vom Fass / ze sudu, das Frühstück / snídaně, die Erdbeere / jahoda, die Traube / hrozen, Gern geschehen! / rádo se stalo. 
Musím dodat, že jsme se povětšinou setkávali s milými lidmi, nemyslím však že by to bylo výsadou Rakouska - kde jen se to obecně většinou nějak pokazí? Zjištění toho nebylo však ani tentokrát účelem naší výpravy. Takže vše, a jako každý rok díky všem za účast, protože tyto akce jsou výjimečné především společným sdílením cesty a jejích okolností, ta letošní si dovolím tvrdit byla doslova neopakovatelná. Na kole zas někdy Zdarec!
 

Náhledy fotografií ze složky STKZ Bike Tour 2018 Donauradweg