30. 7. 2019
Pro letošní Tour byla vybrána jako cílová destinace řeka Morava, nevím přesně, kdo s tím přišel, nejspíš pod dojmem loňského říčního putování při Dunaji viděl toto jako příhodnou návaznost. Myslím, že autorem ani nebyl on, ale organizace se ujal Zdeněk, navíc přestože měl v plánu se v polovině odpojit, aby jel na rodinnou dovolenou. Že ne vše je nastaveno organizačně zcela příznivě, především termín zasahující do dvou pracovních týdnů tentokrát spolu s blízkostí místa pobytu, mělo na celistvost výpravy v posledních dnech značný vliv. Tytéž signály vyslalo už před startem několik absencí, tedy ty z jiných než zdravotních příčin. Uvidíme, zda se k tomu ještě vrátíme...
Zdenkův popis prvních dvou dnů jsem nejprve (docela dost)stylisticky upravil, aby jej on pak doplnil, což už jsem příliš nekorigoval. Možná z toho vznikl trochu kočkopes (můj pocit), ale tak to někdy prostě dopadá, když se má víc lidí domluvit, že. Ne že by se třeba neshodli na prioritách, jelikož na ně ani nemusí dojít, když se třeba míjí základní motivace. Každopádně to je zkušenost. K tomu si neodpustím citát: „Good judgment comes from experience, Experience comes from bad judgment.“ Boyle Drunson. Takže příště se nezbývá než těšit na lepší výsledek:-).
den 1. čt 1.8 na kole Zbraslavec – Litovel, délka dle mapy.cz 80,4 km, výstup 584 m, sestup 719 m
Ze Zbraslavce nás vyjelo v sedm ráno šest (Radim, Martin O., Martin J. Laďa O., Ondra a Já). Milan se přidal v Drnovicích u mostu, Martin S. ve Skalici, Laďa Š. a Jakubem Š. na odbočce v Mladkově (kdo ví proč, když jeli z Voděrad). Při průjezdu kolem Bačova (trasa vedla kolem Chrodichrom) nás sjel od Boskovic mířící poslední účastník Jakub P. Tímto se počet účastníků uzavřel na 11.
Pokračovali jsme k Sudickému dvoru, kde byla první společná zastávka a symbolické zahájení akce kola 2019. Trasa nás i nadále vedla výhradně po silnici k další plánované zastávce v Jaroměřicích, kde (před desátou) nastalo zděšení, Hostinec byl ještě uzavřen, následovalo tedy rabování v COOPu.
Pohodová cesta pokračovala i přes jeden z ojedinělých vrcholečků u pozůstatku hradu Vraní Hora, kde jsme se rozhodli zajet si na Bouzov. V obci Doly se naše skupina rozdělila na dvě skupiny, trojice (Joni, Martin O. a Laďa O.) pokračovala do Loštic hledat zázemí pro obědovou pauzu a zbytek se jal vyšlapat (zajížďka asi 2 km a 100m výstup) na hrad Bouzov. Pivo bylo v pohodě, jen vrchní byl trošku divný, takže jedno stačilo a zase zpět na trasu sjet celý peloton. V Lošticích byl čas oběda U Coufalů. Pauza se protáhla, nabídka na tisíce způsobů dobrých syrečků byla neodolatelná. Dojezd posledních 15 km po rovince do Litovle ani nestojí za řeč.
Jakub P. domluvil pro nás adekvátní ubytování v zabezpečeném kempu (IN LIFE) po telefonu v pohodě, ale prý máme spát venku na louce. Takže uznání jeho schopnosti komunikace. Následovalo rozvinutí stanového tábora (6 stanů) na cca 6 metrech čtverečních. Což překvapilo nejvíce původně nespolupracující obsluhu kempu. Posléze se šlo na koupaliště, kde jsme domluvili na příští den snídani, načež proběhlo uvítací pohoštění (grilované hamburgery, stejky, sýry a jiné pochutiny).
den 2. pá 2.8. Litovel – Kroměříž, dle mapy.cz 69,1 km, výstup 81 m, sestup 125 m
Na další etapu jsme vyjeli něco po deváté. Před jedenáctou jsme byli v Olomouci, kde si jsme dali oběd na náměstí v Restaurantu Caesar.
Na další trase přišlo krátké zastavení v Dubu nad Moravou asi v půl druhé a zastávka u zámku v Tovačově chvilku po druhé. Zde se mi část skupiny ztratila, tak jsem sám zamířil na náměstí. Kde na mě již z dálky volala postarší paní, že mám zamířit do vinárny a restaurace Esco bar, kde již čekala skupinka uprchlíků (z důvodu utajení nebudu jmenovat, přestože z Afriky nebyl žádný), ostatní po vyhlídkové cestě kolem náměstí dojeli se zpožděním cca 15 minut.
Zde proběhlo občerstvení. Následoval průjezd kolem zámku Chropyně něco po čtvrté hodině a tamtéž jsme se občerstvili u zámeckého rybníka. Do kempu Na Hrázi u Kroměříže jsme dojeli asi v půl šesté, následovalo večerní posilnění (hermelínky, klobásky, utopenci a nakonec pizza). Impozantní výhled na krajinu u břehu rybníka doplnila lehká změna počasí (kolem nás se prohnala bouřka). Na závěr ještě proběhlo krátké posezení na zahrádce hospody Na Hrázi, kde se převážně probral plán na další dny. Výpravu jsem musel opustit hned další den časně z rána se smutkem v očích.
Děkuji Zdeněk
Další popis tedy má na svědomí někdo jiný, že ten je na větší pochvalu, tak aby to nebylo fádní, nabídnu možnosti, kdo že je tím nadaným autorem: a) Jakub P., b) já (Jiří K.), c) Pohlreich. Snad se budete bavit při čtení a představování si popisovaných příhod výpravy aspoň tolik co já! I z tohoto jeho vylíčení se zdá, že organizace příštího ročníku je v dobrých rukou;-).
Den 3. so 3.8. Kroměříž – Ostrožská Nová Ves, asi 45 km
Kolem 9:30 jsme se vyjeli z Kroměříže. Tento den měl a byl odpočinkový, protože nás čekala nejkratší trasa našich výjezdních dní. Ale na to, abychom si vzpomněli, jak nás bolí zadky, to stačilo. Po cestě jsme jeli nám již známou trasou kolem Napajedel, kudy jsme jeli před 2 roky jen opačným směrem. Věděli jsme, že v těchto končinách jsou příhodná stravovací zařízení výjimečným úkazem, proto jsme hojnost občerstvení po cestě než co v předchozích dnech oželeli snadněji. Po tom co jsme dorazili do kempu v Ostružné Nové Vsi jsme rychle postavili stany, protože to vypadalo, že nás stihne vydatný déšť, který byl dle radaru snad po celé republice. Nakonec spadlo jen pár kapek a tak jsme mohli vyrazit na drobné občerstvení, kde jsme zajistili taxi, které nás všechny(!) dovezlo před stadion v Uherském Hradišti. Na programu bylo právě derby se Zlínem. Domácí nakonec vyhráli 1:0 a fotbal to nebyl bůh ví jaký, ale jako zážitek a změna to bylo moc fajn. Po návratu do kempu jsme se usadili na venkovní zahrádce, kde hrála celý večer cimbálka a v závěru večera se k našemu stolu připojit i hvězdný žokej Josef Váňa. Nebo alespoň pro některé to byl Váňa. Někdo jich tam měl dokonce více.
Den 4. ne 4.8. Ostrožská Nová Ves – Mutěnice, asi 55 km
Po rozvážné snídani a sbalení stanů jsme se vydali podle plánu do dalšího cílového kempu. Pokračovali jsme už bez dvou účastníků výpravy, Ondry a Jonyho, kteří vyrazili domů o den dříve, každý sám, neb oba by těch Ondrou zmiňovaných 130 kiláků v sedle nedali.
Naše cesta byla pohodová bez jakéhokoli převýšení, v podstatě podobná předchozímu dni. Po cestě si nevybavuji nic přehnaně zajímavého, stačila samotná příjemná projížďka. V Hodoníně, odkud jsme to měli do kempu něco kolem 15km, jsme se stavili v hospodě U Piráta, ale po žalostném vystoupení místní číšnice jsme si dali pouze Plzničku a polévku. Musím říct, že mě osobně to zklamalo, protože polévka byla výborná a jídel na výběr bylo mnoho. Ale chlapi měli pravdu a hodilo se to spíše k večeři. Vyrazili jsme tedy do kempu v Mutěnicích a doufali, že se tam dočkáme nějakého občerstvení v podobě dobré večeře a kvalitního vína.
V kempu jsme se sami přivítali a ubytovali, protože majitel nám do telefonu oznámil, že dorazí až ráno k placení. Byli jsme ovšem příjemně překvapeni, protože kemp byl udělaný na zahradě mezi ovocnými stromy a jako bonus tam byl volně k dispozici bazén se slanou vodou, vyhříváním a relaxačními tryskami. Čehož jsme všichni rádi využili. V lednici jsme si dokonce za nějaký poplatek mohli vyzkoušet i místní vína. Dříve jsme však vyrazili za kulinářskými specialitami do místní hospody. Nabídka byla dle očekávání, v rozmanitosti smažených jídel už chybělo pouze obalované dřevěné prkénko ke krájení. Číšnice příjemná jako u Piráta, takže jsme pochopili, že jde o místní krajovou kulturu pohostinství. Ne že by kvůli tomu, ale výpravu pak opustili i Laďa O. s Martinem (juniorem), čímž nás zůstalo už jen šest. Nakonec jsme se s (druhým) Martinem zeptali na nějakou možnost ochutnávky vína přímo hospodské. Ta nás odkázala na svého manžela, který měl mít vnučku , kvůli které ani neslyší, když na něj někdo mluví. Opak byl pravdou. Jen co jsme se zmínili, odložil vnučku a startoval na kole do svého sklípku, kde už na nás čekal. Po tom, co se nám pochlubil terasou, ubytováním i konstatováním, že tam nemá jen suchou toaletu, jsme se dostali i do sklípku, kde jsme ochutnali jeho vína. Něco jsme si odnesli sebou do kempu a pak doochutnávali ve vybudovaném dřevěném posezení.
Den 6. po 5.8. Mutěnice – Zbraslavec a jiné domovské osady, část vlakem, na kole asi 70 km
Ráno po vinném maratonu bylo náročné. Po občerstvení v místní jednotě, jsme se vydali na Brno. Trasa byla oproti předchozím dnům lehce náročnější, protože už se dostavilo i nějaké to převýšení. Cesty vedly více méně spíše po silnicích. Délku z Mutěnic do Brna jsme napočítali něco přes 60 km. V Brně jsme nakonec sedli na vlak, spíše kvůli úspoře času, než pro cokoli jiného. Vlakem jsme dojeli do Skalice, kde jsme si dali společný rozlučkový oběd a poté vyrazili každý svou cestou domů.
Musím dodat poznámku, že za 5 dní nám vyšlo až neuvěřitelně počasí a ani jednou jsme nezmokli. Zdeňka bych rád pochválil za dobrou organizaci trasy, naopak pokáral, jak mohl jako vedoucí výpravy v jejím průběhu odjet. Škoda, že nám chyběli stálice jako například Jirka, Tomáš, Luboš, Pavel ...
Kluci letos na kolech urazili slušných asi 320 km, tedy v průměru, někteří borci na tom byli lépe či hůře, ale o to zas tak nejde. Až když toto čtu, mě teprve mrzí, že jsem tam letos nemohl být taky. Tak snad příště, třeba i s těmi stálicemi:-).
Náhledy fotografií ze složky STKZ Bike Tour 2019 Morava
