STK ZBRASLAVEC

Letošní organizace neběžela tak hladce jako v minulých letech, když se náznak Rakouska po Pavlově odřeknutí definitivně rozplynul, byl (kdo ví kým a proč) vybrán Luboš (jenž to prý komentoval jako alibismus ostatních, nu, proč ne…), aby za pomoci Radima a Milana vybrali trasu bez vlaku, tudíž řekl bych méně vzletnou a vzhledem ke vzdálenostem přejezdů ještě možná až zbytečně útlocitnou. To druhé bylo možná dáno polohou kempů, jichž v našem okolí není zase tolik, nebo se v tom po loňských zkušenostech daly hledat obavy ze značně dlouhých tras navíc třeba ještě v reálu i prodloužených? Plán hovořil o celkových 199 km (je 4 přejezdové etapy), ovšem když se pak do vedení jednotlivých etap vložil někdo další, jako třeba u té první Kuba, tak to celé dopadlo malinko jinak, či tak nějak podle předpokladů;-). Takže nezbývá než se pustit do popisu prožitého dobrodružství, což některým (třeba první den) prý nepřišlo nijak daleko od reality.

Den 1. st 2.8. Zbraslavec – Plumlov, údaje dle Polar M400: délka 74,3 km, průměrná rychlost 18,0 km/h, výstup 850 m, sestup 1065 m
  Ze Zbraslavce nás v deset dopoledne vyjelo 5 (Pavel D., Martin J., Radim K., Tomáš T. a já-Jiří K.), v Drnovicích se připojili Luboš K., Roman O., Laďa Š. a Milan Ž. a ve Skalici do celkového počtu 11 zbývající Jakub P. a Martin S. Trasa vedla přes Boskovice, konkrétně kolem Westernu, dál na Pohoru, kde byla první občerstvovací zastávka, která se uskutečnila jen kvůli příznivým okolnostem nadcházejícího setkání starostů okolních obcí (shodou náhod včetně Konice), takže nám otevřeli dříve než v obvyklých 15h. Následoval zvlněný terén převážně po asfaltu až jsme dorazili na (plánovanou) obědovou pauzu právě do Konice, tudíž vybaveni informacemi, kde je vhodné se zastavit na jídlo, a restaurace u hřiště myslím účel splnila dobře. Dál trasa zásluhou Kubova vedení nabrala jiný směr, než bylo v plánu, neboť cíl se zdál takto relativně brzy až příliš blízko. Pokračovali jsme tedy nikoli jihovýchodně, ale jižně na Protivanov, což přineslo nejgrotesknější moment dne, když jsme v Bukové asi po pěti a půl hodinách od výjezdu z Boskovic minuli silniční ukazatel „BOSKOVICE 14“. No, někteří to nejspíš viděli trochu jinak, resp. měli jiné myšlenky, třeba na občerstvovací zastávce v Protivanově se dokonce objevil názor, že nebýt tak blízko Boskovic, zavolal by si odvoz domů, takže to paradoxně snad mělo i pozitivní dopad. Každopádně volba pokračovat byla odměněna zastavením u rozhledny nad Repechami a ještě víc pěkným sjezd přes vojenský újezd a příjemným dojezdem do cílového kempu Žralok u rybníka pod zámkem Plumlov. Dojeli jsme tam asi ve čtvrt na osm, což se ukázalo jako signifikantní čas letošních dojezdů. Jinak počasí bylo tento den pěkné – skoro jasno a teplota snad do 25°C, přes noc však už mělo začít pršet.

Den 2. čt 3.8. Plumlov - Kojetín, 35,1 km, Ø 17,4 km/h, výstup 45 m, sestup 75 m
Celé dopoledne převážně pršelo, takže stany jsme sbalili až před dvanáctou, abychom v půl jedné vyrazili z kempu k příznivějšímu místu k obědu, jímž se bezesporu po asi šesti km stala Koliba U tří králů v Prostějově, kde někteří stihli dorovnat počet dnes ujetých kilometrů v pivech! Dále jsme pod stále zataženou oblohou, ovšem bez deště projeli Kralice na Hané a zastavili na další pivo až v Tovačově, kde někteří dokázali najít cukrárnu s restaurací na náměstí, ve které se při Tour zastavili v roce 2019. Na dojezd do cíle nám dokonce vysvitlo slunce, navíc se nám podařilo dojet do kempu v Kojetíně nezvykle brzy-už ve čtvrt na sedm, ale i tak jsme stihli stany a sprchu právě akorát k času Romanem I., dnes za námi přijezdším, zamluvenému stolu v nedaleké restauraci Na hrázi u Tondy. Tato nám po dva večery kvalitně nahradila (nejspíš kvůli nepřízni počasí) spolu s koupalištěm uzavřené občerstvení v sousedícím areálu, jenž se skvěl také čtyřmi luxusními beach volejbalovými hřišti (na něž jsme se bohužel pro nedostatek času nedostali ani zítra, v případě bazénu tomu bylo trochu jinak…).

Den 3. pá 4.8. Kojetín – Hostýn a zpět, 84,1 km, 17,3 km/h, výstup i sestup 725 m
Předně musím zmínit, že dnes nebyl v plánu přejezd, ale vložená etapa s předem neurčenou pevnou trasou resp. cílem. Večer předtím jsme tedy řešili kam. Padlo více návrhů (pamatuju si jen Hranickou propast, což by bylo tam 55 km s výstupem jen asi 130 m, ale co zpátky-stejnou trasou?..., další ani nevím, neb já měl jasno) a klukům (hlavně teda Kubovi, že) se cílový Hostýn též zamlouval, tedy vzhledem ke vzdálenosti samozřejmě ne všem. Část včetně Romana odjela asi 40 km okruh, abychom se potkali ve čtyři v Kroměříži na smluvené degustaci v minipivovaru Maxmilián. Dál se budu věnovat jen naší skupině ne náhodou označené A – z kempu jsme vyjeli asi v 8, bylo nás sedm (já, Jakub, Laďa, Martin, Milan, Roman a Tomáš) a nejprve jsme se stavili nikoli u děda vševěda, ale pro snídani v Albertu. Profil měl původně vést prakticky po rovině až pod stoupání k cílovému kopci, což se zpočátku plnilo cestou přes Chropyni k Staré Vsi. Pak však jakoby jezdcům včele už s tímto stavem došla trpělivost a přestože dosud navigoval Milan, vydali se nehledě na něj vzhůru k na horizontu se tyčícím nejprve kostelu a ještě výše televiznímu vysílači na Holém kopci (což místní zřejmě hodlají změnit nedávnou početnou stromovou výsadbou, jinak stoupání to bylo „jen“ z 250 na 360 m.n.m.). Ve sjezdu jsme pak poprvé dnes opustili asfalt a pokračovali po lesních cestách do Pacetluk a dále opět po silnici přes Prusinovice a Slavkov pod Hostýnem k místu, kde jsme se chtěli rozhodnout, zda nahoru pojedem na kole nebo vylezem pěšky neb i takoví zájemci byli. Já měl jasno a nakonec se přidali i ostatní a kola tlačili jen 3 naši elitní závodníci, když si kousek pod ním zkracovali cestu k vrcholu, což by prý znovu nedělali. S tím lze souhlasit, neb vyjet se to dalo i po nezpevněných cestách až nahoru docela dobře. Výstup jsme ukončili na parkovišti pod vrcholem tj. v 690 m.n.m., dál jsme po pivu a polévce šli okouknout místní skvosty pěšky. Před cestou zpět jsme ve stejné hospodě bleskurychle stihli i oběd a kolem druhé jsme vyjeli zpátky tentokrát po silnici vedoucí přes Bystřici p.H., pak ještě zdolali jedno menší stoupání před Slavkovem p.H. A dál už jsme uháněli převážně s mírným klesáním přes Holešov a Hulín do Kroměříže, kam jsme dorazili ve tři čtvrtě na čtyři a připojili se ke klukům v pivovaru. Počasí po celý den bylo fajn – chladno vůbec, sice zataženo, ale déšť přišel až během degustace. Takže jsme se tam i proto museli zdržet přes tři hoďky, což vůbec nevadilo, neboť pivo bylo vynikající, možná pro někoho ne všechny vzorky, ale celkově jistě, možná raut se mohl zajistit jinak (tj. levněji), ale alespoň množstvím toho bylo akorát. Do kempu jsme dojeli až k půl deváté. Následoval opět večer ve stejné hospodě a ještě následné skromné pokračování družby s vedoucími mladých volejbalistek ze Senice.

Den 4. so 5.8. Kojetín - Zbraslavec, 82,7 km, Ø 17,5 km/h, výstup 700 m, sestup 640 m
Po ranním sklizení stanů jsme byli od volejbalistek obdarováni snídaní, z toho co nestačili sníst bylo ještě toho tolik, že zbylo i po nás! V Albertu se tak kluci museli stavit už jen na kafe, načež se mohlo vyrazit na trasu, která ještě také neměla pevný cíl. Zvažoval se už ani ne dojezd do Křtin, ale buď až domů nebo na nějaký wellness resort, neb v neděli mělo od rána prý vydatně pršet, takže nebylo s podivem, že zazněl někoho názor, že nechce sklízet stany v dešti, natož v něm pak ještě jet (jako by mělo pršet celej den, že). S pouze jednou krátkou dešťovou přestávkou jsme dojeli do Vyškova, kde jsme si dali v Selském dvoře u zooparku polévku (m.j. jsme zde jedli už v roce 2016) a definitivně rozhodli, že pojedeme dom. Dál vedla cesta nejprve přes Dědice po asfaltových cyklostezkách mimo silnice a pak před Rychtářovem kousek po silnici, abychom pak do Krásenska jeli lesní asfaltovou cestou vojenským újezdem Březina (zpřístupěný pouze o víkendech), to už se počasí začínalo kazit s občasným mrholením, aby kousek před Sloupem přišla první vydatnější přeháňka, kterou jsme přečkali pod přístřeškem dostatečně objemné zastávky a následný déšť už jsme přečkali v hotelu Broušek ve Sloupě. Pršelo celé 2 hodiny a většinou řádně, což nejspíš Tomáš, jenž jel bez zastávky, pocítil ještě na kole, to my mohli až pak v pohodě dojet zbytek přes Petrovice, Doubravici, Skalici… Do Zbraslavce jsme dorazili téměř přesně v sedm.

  Co dodat? Ještě že existují ty radary na počasí, to se pak plánuje. Trochu jinak to je víc dnů dopředu, neb třeba, kdyby to proběhl jen tolik deště, co hlásily předpovědi dopředu, tak jsme to měli o dost složitější resp. deštivější – ve čtvrtek pršelo jen dopoledne a v sobotu až navečer (no a v neděli jen do jedenácti, aspoň co stálo za řeč, ale že ten poslední den odpadl, mě ani nijak nemrzelo, teda pokud kvůli kolu takjo, ale pro to všechno pivo už zas ne, což spolu souvisí). Na letošní organizaci se podílelo více osob včetně vodičů na trase, nechyběly pěkná místa a úseky tras, jelo se mi až nebývale výborně (etapa bez báglů samozřejmě ještě líp, tady bych viděl jako optimální návrat k modelu 5 denní tour se dvěma místy pobytu a třemi přejezdy, to jen třeba něco pro příští plánovače, neb už při letošní jízdě bylo možno nějaké rámcové návrhy zaslechnout), takže co víc si přát krom přispění k řešení globálních výzev? Tak díky všem a snad zase příště kolům zdar!

  Letošní celková statistika (v podání mého měření): ujetá vzdálenost 276 km, výstup 2320 m, sestup 2505 m (ty dvě poslední čísla by se měla shodovat, takže pro logické vyznění je zprůměruju na 2412 m).

  Na závěr se opět dostávám k tomu zásadnímu, ač letos jsem nic předem připraveného neměl, tak stačí málo, dnes v podstatě už jakýkoli každodenně dostupný podnět, a nemohu si pomoci toto opomenout, spíš naopak to takto zvýraznit. Začnu nenápadným postřehem během našich kol – když jsem na Hostýně zaslechl povzdech nad tamní větrnou elektrárnou v těsné blízkosti rozhledny; hm, v porovnání s naším očekáváním rozvinuté infrastruktury a servisu all inclusive, je to pro mě zcela nepochopitelné.

  Téma se dále pokusím rozvinout citací z článku vydaného 9.8.: [Dalším, k čemu by měla společnost směřovat, je dematerializace. Snížení materiálové a energetické spotřeby přitom nenahrává současné nastavení ekonomiky a daňového systému, v potaz proto přichází jejich přehodnocení. „Stát ve svém ekonomickém nastavení nemá výhodu z toho, že se něco nevyrobí, což je do jisté míry paradox. Já jsem průmyslovák, jsem pro průmyslovou výrobu, ale uvědomuju si limity, že s neustálým nárůstem průmyslové výroby nemůžeme životní prostředí zlepšit, to nejde. ...Celkové nastavení v té rychlosti je něco, co považuju za tmel v udržitelnosti, protože udržitelní nebudeme, pakliže budeme stále zrychlovat, to nás někam vystřelí a nebude to úplně dobře. Stejně tak si nemůžeme postavit udržitelnou společnost třeba na lži. ...“] jde o výběr z rozhovoru s Vladimírem Kočím, vedoucím ústavu udržitelnosti a produktové ekologie VŠCHT v Praze, který vyšel světe div se na webu Reflexu.

  Ještě bych se vrátil k poslední citované větě, tam se nedá nenavázat na naši politickou scénu, v níž naše reprezentace stále ne a ne přistoupit na obecně nezbytnou maximální transparentnost - proč ukazuje třeba ač ironicky téma lhaní v prvním díle seriálu Kosmo, z tohoto pohledu už to přestává být k smíchu.

  Pak tu mám poslance ODS Jana Bureše, jenž je místopředsedou výboru pro životní prostředí PS, který po oznámení celosvětově nejteplejšího měsíce v historii měření nebo po sérii stále nových teplotních rekordů z posledních let atd. reaguje na potřebu systémových změn spojených s klimatickou změnou nejprve apelem na individuální přístup, aby posléze omílal „argumentaci“ o poměru procentuálního vypouštění CO2 Evropy a Číny, jako kdyby to k něčemu bylo, ale že někomu tímto o něco skutečně pochopitelně jde, se zdá nepopiratelný. Já to považuju za hanbu, co (nejen v tomto) zástupci této naší (špičkové lobbistické) strany předvádí. Pro ty s menší představivostí ještě takto – jako mají pravdu, ovšem v kontextu nemožnosti existence perpetuua mobile, je jejich postoj absolutní fraška (že se ji jim daří vskutku umně skrývat je taky zajímavý, resp. vypovídá leccos o nás voličích). Kdo to nesledoval 8.8. večer na čt24, tak má možnost ještě zde ceskatelevize.cz-udalosti-komentare.