Jdi na obsah Jdi na menu
 


Organizace se letos zadrhla ještě více než posledně, sice termín byl stanoven dopředu, ale s destinací se vlastně jen mlžilo, takže nakonec se jí ujal nejprve Martin S., který jen asi měsíc dopředu navrhl Třeboňsko, k čemuž jsem se nesouhlasně vyjádřil nejprve já (pro tamní overcykloturismus, jak o Třeboni psali na mainstreamovém serveru), a posléze i Radim, který se chtěl stihnout aktivně zapojit do sobotní oslavy 90 let kunštátské kopané, což by při příjezdu i brzkého zpátečního vlaku z jižních Čech stihl stěží. Tak nějak jsem s tímto počítal při návrhu alternativní destinace, jež počítala se sobotním dojezdem na kole díky nedlouhé trase brzy po poledni. Tudíž ostatní toto přijali a plán byl na světě. Třebaže trasy se pak improvizovaně přizpůsobovali třeba jedné místní uzavírce silnice nebo častěji hledání možností s nejnižším stoupáním, což se při dnešních možnostech dá řešit snadno. Ubytování jsme řešili stany, které jsme tedy vezli sebou.

Den 1. út 30.7. Zbraslavec – Skalice n/S, odtud vlakem do Ústí n/O a na kole do Kostelce nad Orlicí, údaje dle Suunto (od Martina S., neb já si dostatečně nenabil hodinky): délka 8+40,7 km, průměrná rychlost 19,5 km/h, výstup 5+87 m, sestup 70+163 m
Ze Zbraslavce jsme před devátou vyjeli 3 (Radim K., Ondra K. a já-Jiří K.), v Drnovicích se připojili Laďa Š. a Milan Ž. a ve Skalici celkový počet pouhých 7 doplnili Jakub P. a Martin S. Ano, absence letos byly značné, z různých důvodů, ale snad ostatní kolům příště dají opět šanci, jelikož se tento způsob cestování podle mě dá s máločím srovnat. 
Z Ústí jsme vyrazili po tamních cyklostezkách severozápadním směrem podél Tiché Orlice kolem Brandýsa n/O a se zastávkou na oběd v restauraci u Splavu v Chocni (s pivem z tamního pivovaru). Dál pokračovali více severně, abychom přes Čermnou n/O a Zdelov dojeli brzy odpoledne do kempu Orlice v Kostelci n/O. Po dnešní sice nepříliš náročné trase přišel relax na vedlejším koupališti vhod, snad pro načerpání sil do dalších dnů. Následoval hlavní úkol najít k večeři příhodnou hospodu, což se opět za pomoci hodnocení na netu v podobě asi 2 km pěšky vzdáleném hostinci U Hubálků v Kostelecké Lhotě i pro naše gurmány vydařilo nadmíru. Večer jsme pak ti stále žízniví strávili sledováním olympijských plaveckých soutěží v kempovém kiosku. Dnešní počasí bylo jasné, teplota na léto celkem příjemná max. 27°C.

Den 2. st 31.7. okolo Kostelce n/O, měřeno už mým Polar M400: 55,2 km, Ø 13,0 km/h, výstup i sestup 800 m Ráno jsem vstal stejně brzo jako doma (další dny se mi to už nestalo), takže jsem před snídaní mohl provést dvouhodinový průzkum města přes náměstí, kolem sokolovny a hlavně parku u Nového zámku s několika až monumentálními stromy (okolí tvoří přírodní rezervaci). Po snídani se k nám připojil Roman I., aby s námi vyrazil na kole na dnešní etapu. Trasa nás podle plánu vedla hned zkraje do kopce k rozhledně u Vrbic (z 257 na 440 m.n.m., což nebyl nejvyšší bod dnešní etapy, překonaly jej pozdější kopce 534 a 499 m.n.m.), odtud jsme však nemohli kvůli opravě silnice dál přímo (popravdě se to projet dalo, ale kupodivu se všichni ostatní pokorně podřídili objížďce ač místo 600 m to bylo 7,8 km a o 140 výškovejch metrech bych měl pomlčet... no a ještě, to už asi nezamýšleně, jsme se v závěru etapy pokusili o návštěvu rozhledny potřetí, když jsme v Doudlebech n/O odbočili z cyklostezky směrem k ní, ale po pár metrech stoupání to došlo asi všem...) a tak jsme se kousek vrátili a obec objeli a to dokonce tak důkladně, že jsme do ní někteří neplánovaně dojeli z druhé strany (prý s vidinou návštěvy druhé podobné rozhledny), to už však duchapřítomnost vícera pracovala a tento pokus včas odhalila, tudíž si zajeli jen o malinko méně než čelní skupina. Dál jsme směřovali na Potštejn a cesta se stále atraktivně vlnila, chvilku po zastávce v bistru Sandalwood v Polomi jsme se rozdělili, jelikož trojici to už začínalo stačit, tak jeli kratší cestou a zbývající pětice se vydala podle plánu větší oklikou přes Sopotnice, Českou Rybnou se zastávkou už opět při Divoké Orlici pod hradem v Liticích n/O, přičemž návštěvu hradu jsme oželeli. Následoval místy nesjízdný úsek podél řeky k Potštejnu, kde už jsme k hradu vyjeli. Před ním jsme potkali část druhé skupiny a opět se o chvíli později všichni sešli v pivnici pivovaru Clock. Následoval společný dojezd do kempu a dnešní dřívější odchod na večeři na stejné místo jako den předtím. Náhodou právě tam byl ubytován Roman, tak jsme ještě společně povečeřeli. Večer v kempu byl poněkud rušnější, neb na vedlejším koupáku byla diskoška, takže mládežníci neváhali vystát asi kratší frontu na pivo v kempu. Taky večer postupně došlo všechno, co čepovali, i ten závěrečný tuším gambrinus nebo kozel? Po dnešní už celkem parnu (až k 31°C), bylo opět jasno, ale teplota o něco vyšší, avšak žízeň opět vydržela dlouho.

Den 3. čt 1.8. Kostelec n/O – Milovy, 73,8 km, 15,0 km/h, výstup 880 m, sestup 675 m
K přejezdové etapě, jež měla být nejdelší v celé Tour, jsme přistoupili zodpovědně v podobě plánování trasy vyhýbající se zprvu všem zbytným stoupáním s výhledem, že před cílem je už neminem. Jeli jsme převážně jižně se zastávkou v Horním Jelení, kde nám majitel (cyklista) bistra U pytláka namíchal ionťák, což se zdála vítaná pomoc pro závěr etapy, kdyby to některým nezhatil výběr oběda, či jen přílišná víra v zázraky moderní sportovní výživy. Následovala polévka v Luži, první defekt (Martin), další pivko u tamního hradu Košumberk a jedinou improvizovanou odbočkou z plánované trasy byla odbočka na oběd v chatě Polanka u Nových Hradů, kde někteří si neváhali dát koleno, aby toho pak mohl Milan ještě další den litovat nebo lépe řečeno další dny aspoň vzpomínat a to jistě víc než na náš druhý defekt, který postihl právě jej. Následné postupné vystoupání z 358 do max. výšky 762 m.n.m. (na necelých 21 km a 6 km před cílem) jsme přesto všichni už v typické krajině návrší luk a polí s řídkou sídelní zástavbou a v závěru s lesními asfaltovými úseky zvládli a do kempu dojeli před osmou. No, nejen Milan byl natolik znaven, že se mimo něj ještě další tři z nás, když byla ta možnost, uchýlili spát do ubytovny. Večeře včetně následného dohnání pitného režimu, v Milanově případě zklidnění žaludku, v němž jsme jej nemohli nechat samotného, proběhla v Pizza baru Večernice, s pizzou z domácího těsta. Tam nás ještě zabavily šipky, ale když jsme „501“ nestihli za 15 kol dohrát, tak toto se k dnešním kvalitním sportovním výkonům připočíst nedalo;-). Jinak brzy ráno pršelo, úplně přestalo před devátou, takže jsme mohli v deset vyrazit. Později odpoledne bylo opět jasno a teplo asi do 26°C.

Den 4. pá 2.8. okolo Milovy, nakonec jen improvizovaná etapa pouze v mém podání: 27,3 km, Ø 12,1 km/h, výstup i sestup cca 450 m
Na pátek byl dopředu hlášen vydatný déšť, nakonec však pršelo asi v noci a pak až kolem poledne a méně ještě navečer, takže se dalo něco podniknout i mimo kemp. Jenže únava byla patrně značná, Laďu Š. atakovaly záda natolik, že příští den na kole už nechtěl riskovat a vyrazil dom už dnes, my ostatní jsme tedy vyrazili „pouze“ na pěší vycházku po blízkém okolí přes skalní útvar Dráteničky do Blatin, kde jsme v hospodě U Kosků přečkali dešťovou přeháňku, jen o kousek dál v kavárně Hofr jsme se zdrželi ještě kratčeji, abychom před dalším očekávaným deštěm došli zpátky do kempu. Ušli jsme jen asi 5,5 km, ale odpočinek poté přišel vhod už i mně. Když jsem po třetí vylezl ze stanu, už to s deštěm nevypadalo nijak zle, tudíž po zvážení možností v kempu (na plážák počasí zrovna nebylo, ani nevěřím, že bych krom Kuby někoho dalšího zlákal...) jsem se rozhodl vypravit na projížďku. Vyjel jsem proti směru konce naší dopolední pěší túry, dál na Samotín, což byl slušnej kopec (z 590 na 753 m.n.m.), po sjezdu se zastavil v Krátké v domě přírody, nacházející se ve stavení, se kterým měla naši rodina v minulosti co do činění. Ve Sněžným jsem si ani po prohlídce radaru nebyl jistej, zda se nevrátit do kempu, neb se od západu blížila sice menší, ale přesto až červená oblačnost, ale na chvíli se dá někde schovat, což nakonec ani nebylo třeba, přestože bylo zataženo a nepříliš teplo, tak jsem pokračoval na Daňkovice a odtud vyjel na Buchťák (z 615 na 806 m.n.m.), sice tam toho k vidění moc nebylo, na rozdíl od cesty dále dolů, kde les okolo cesty a potok pod ní vytvořili příjemné prostředí, ale byl to nejvyšší bod celé letošní Tour;-). Zpátky v kempu následovala večer obdobný včerejšku, rozdíl byl, že nám společnost dělali na otočku přijezdší Ríša s Hankou, rumu už nebylo třeba a hospoda byla přece jen plnější a hlučnější stejně jako celý kemp, kde třeba jedna partička u ohně nacvičovala do tří patrně karaoke.

  Den 5. so 3.8. Milovy - Zbraslavec, 66,7 km, Ø 19,0 km/h, výstup 425 m, sestup 820 m
Po snídani v Poslední míli, jsme v 8:41 vyrazili na cestu dom. Se záměrem co nejméně nastoupat, jsme se nejprve podle plánu vydali menší oklikou přes České Milovy a Březiny, abychom před Telecí překonali první kopec (z 567 na 701 m.n.m.), lépe to prý fakt nešlo, následoval Lačnov, Korouhev a ještě výstup (z 556 na 629 m.n.m.) před Jedlovou, pak už jsme opustili plán jet přes Kněževes a Sulíkov a vydali se údolím Křetínky až do Křetína, kde jsme poobědvali. Pak přes Letovice a Svitávku s posledními (mini)výšlapy v Sebranicích a před Voděrady jsme to měli asi ve 13h zdárně za sebou. Dnes pohodová trasa, počasí oblačné a chladnější s max. 22°C.

  Letošní tour se nesla snad více v přírodnějším duchu, myšleno, že jsme projížděli nikoli aglomerace, ale spíše dědiny, střídali polní a lesní cesty s málo frekventovanými silnicemi (včetně těch žlutých) a přidali několik lučních freerajdů;-).

  Letošní celková statistika (v mém podání): ujetá vzdálenost 272 km (v plánu bylo 273), výstup 2645 m (3002), sestup 2970 m (P.S. ze loňskou délkou jsme zaostali je minimálně – bylo 276, avšak výstup jsme resp. jsem přece jen překonal - bylo 2320).

  Na závěr obvyklé poselství, aby budoucí generace měly podobné příležitosti jako nyní my neb to zdá se máme v rukou právě my:
V Memorandu o nové ekologické třídě píší Bruno Latour a Nikolaj Schultz, že „rozhodující obrat spočívá v tom dát přednost zachování obyvatelnosti planety, a nikoliv rozvoji produkce“. Podle Schultze a Latoura je důležitá prosperita v rámci planetárních a ekosystémových mezí a limitů, nikoliv naplňování destruktivní víry v nekonečný ekonomický rozvoj na planetě s omezenými zdroji.

Autoři vnímají jako zásadní budování takzvané nové ekologické třídy, tedy komunity a společenské struktury tvořené těmi, jejichž zájmy jsou spojené se zachováním zdravých a stabilních ekosystémů a klimatu.
Z komentáře „Komunitní energetikou za čistou a levnou energii proti fosilní oligarchii“ aneb České energetice se otevřela možnost pro zásadní změnu: sdílení elektřiny a zakládání energetických společenství má zelenou. Může jít o počátek nové společenské síly, která prosadí spravedlivou a k přírodě a klimatu odpovědnou transformaci. Autor Matěj Moravanský vyšlo v DR 2.8.2024.

  Zda jsme se touto cestou k oné vzývané ekologické třídě přiblížili, ať si vyhodnotí každý sám - podklady máte;-). Takže opět díky všem účastníkům za neopakovatelnou atmosféru a snad zase příště na kole zdar!

 

Náhledy fotografií ze složky STKZ Bike Tour 2024 Orlice, Žďárské vrchy