Utkání se odehrálo ve středu 4.listopadu a podle výsledku lze vyvozovat, že se nám jednuduše nepovedlo. Přesto mi utkvělo na mysli několik věcí, které mi přišly dostatečně zajímavé, abych se o ně podělil.
Především srovnání dvou dvouher úvodní série – mé proti Štaudovi a Zdenkovi proti J. Nejedlému. Že zrovna těchto dvou? Jednak že šly hned po sobě, ale hlavně pro jejich průběh. Na třetím stole jsem začal já, ale rychle po mě zde pokračoval právě Zdeněk, čímž se vyplnila má ironická prognóza jeho rychlého nástupu po mě. Když Zdeněk prohrál první dva sety (-6,-4) a ve třetím prohrával 9:10, téměř vyrovnal bodové skóre mého zápasu (získal jen po jednom míčku ve druhém a třetím setu navíc). Jenže zatímco já jsem tímto počtem skončil, on dokázal mečbol odvrátit a set vyhrál. Navíc vyhrál oba následující sety, pokaždé o dva míčky. Jak dopadlo toto srovnání, tak nejinak by to bylo i u našich zbývajících zápasů. Zdeněk, jak se říká, měl svůj den, a dokázal bojoval o výhru ve všech zápasech – nad Polákem vyhrál 3:1 a dvakrát prohrál až v pěti setech. To já jsem dohromady vyhrál jen jeden set, když jsem se Zábojem prohrál 1:3. Paradoxně ani ten mi nebyl do zápisu zapsán, asi jsem to nehlásil dost věrohodně, takže jsem to opravil až při vkládání do STISuJ.
Ještě zpět k ostatním našim resp. k celkovému průběhu utkání. Úvod nám zkrátka nevyšel, když Vláďa i Martin prohráli v pěti setech. Stav po úvodním kole dvouher tak byl 2:4. Klíčové bylo, že Martinovi se nevedlo ani v dalším průběhu, prohrál pak s Nejedlým (1:3) i se Štaudem (0:3). (Zpětně už vím, co na to mělo největší vliv - bolely jej totiž záda, které si měl nachladit na jedné společné akci...) Vláďa sice druhou dvouhru se Zábjem vyhrál, ale byl to náš jediný bod oproti třem soupeřovým v tomto kole, čili stav byl 3:7. Ve třetím pro změnu vyhrál jen Zdeněk, čímž bylo o vítězi rozhodnuto – 4:10. V posledním kole bodovali Vláďa, když ve svém dnešním čtvrtém pětisetovém zápase porazil Štauda, a konečně i Martin výhrou nad Polákem 3:1. Celkový výsledek tedy je 6:12.
Kunštát B představil celkem vyrovnanou čtveřici hráčů, kteří tentokrát podali lepší výkon než my, takže vyhráli zaslouženě. Hrál jsem proti nim sice poprvé, ale z dřívějška je už trochu znám, takže mohu říct to jsou fajn chlapci, v neposlední řadě i proto, že jsou k poražení (jen v tomto případě to jaksi neplatilo). J
Druhý den jsem přece jen pocítil něco pozitivního při vzpomínce na toto utkání, a to že podobné „neúspěchy“ mě opravdu motivují zapracovat na zlepšení. Chuť by tedy byla, teď už jen abych se dostavil na dostatek tréninků;-).
Jiří Křepela
